MESSIAH - Christus Hypercubus

Když se před čtyřmi lety s albem „Fracmont“ vrátila švýcarská formace Messiah, která pomáhala v osmdesátých letech a na začátku těch devadesátých formovat thrash /deathový underground, měli fanoušci velký důvod k radosti. Nejen z návratu legendy, což samo o sobě nic neznamenalo, ale zejména z toho, že materiál na comebackovém albu byl dobrý a v ničem si nezadal s klasickým albem „Choir Of Horrors“. Než kapela stihla svou současnou pověst potvrdit dalším dílem, které by legitimnost návratu dokonalo, ..více

[recenze]

[26.03.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 8/10]

LORDS OF BLACK - Mechanics of Predacity

Buď jsem nějak ztratil ostražitost a něco mi uniklo, anebo Ronnie Romero došel k přesvědčení, že není nutné stát se snadno dostupnou houskou na krámu, kterou je slyšet na každém rohu z nekonečné řady alb. Ne, že by se v loňském roce nepustil do žádné výpomocné kooperace, ale přece jen už to nabralo takovou míru, že když vychází šesté album jedné z Romerových domovských kapel, člověk může být hladový na to, aby si poslechl jeho excelentní hlas, který v žánru hard and heavy patří k nejzajímavějším. Podobně silně je na tom ..více

[recenze]

[25.03.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

PINK FLOYD - A Momentary Lapse Of Reason

Pink Floyd byli v roce 1985 oficiálně prohlášeni za mrtvou kapelu, neboť Roger Waters vystoupil v tisku s prohlášením, které podtrhlo stav věci a naplno řeklo to, co každý dávno věděl. Waters měl na světě sólový debut „The Pors And Cons Of Hitch Hiking“, David Gilmour přihodil druhou sólovku, hardrockově laděnou „About Face“, a Nick Mason se realizoval prostřednictvím spolupráce s kytaristou Rickem Fennem na albu „Profiles“. Proto nebylo nic tak vzdáleného jako spolupráce pod hlavičkou Pink Floyd. ..více

[recenze]

[25.03.2024]

[Jan Skala]

[6 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

Krtek, Honza, Béba (KOHOUT PLAŠÍ SMRT) - Každej má svůj způsob, jak dosáhnout takový tý aspoň malý nirvány

Napadá vás lepší návod na spokojený život, než „není nutný bejt úplně šťastnej, ale aspoň trochu jo“? Liberečtí punk-rockeři Kohout plaší smrt o sobě studiově nedali docela dlouho vědět, nicméně čekání je u konce. Poté, co se před sedmi lety i s knihou v ruce zasnili o tom, že nejlepší by bylo mít tučňáka ve vaně, osekli sestavu do základního tříčlenného složení a zhmotnili svůj návod do alba „Úplně šťastnej“. A protože ve třech se to nejlíp táhne, pustili se Krtek, Honza i Béba do rozjímání o aktuálním dění v kapele společně. ..více

[rozhovory]

[24.03.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

ZAKK SABBATH - Doomed Forever Forever Doomed

Když se řekne Zakk Sabbath, nikdo nemusí pochybovat, oč jde. Pro někoho bohapustý revival, kterým si Ozzyho dvorní kytarista přivydělává nějaký dolárek tím, že parazituje na dávné tvorbě svého chlebodárce, pro jiného smysluplný projekt, který převádí starý odkaz původních Black Sabbath do současnosti a moderním, hutným zvukem ukazuje, jak nadčasovou hudbu tahle kapela tvořila. Ať už se přikláníte na jednu či druhou stranu, pravda bude někde uprostřed. Pokud budete Zakk Sabbath brát jako revival, po stránce instrumentální i pěvecké je nutné říct, ..více

[recenze]

[24.03.2024]

[Jan Skala]

[21 komentářů ]

[hodnocení: 5/10]

HOLLER - Reborn

Více než třicet let strávil Terence Holler u italských power – progresivců Eldritch. Ne, že by to bylo jediné působiště, v němž se během dlouhé kariéry představil, v životopise má uvedený i dávný (a jediný) zápis v diskografii hard and heavy rockových Vicious Mary, ale jeho věrnost Eldritch byla příkladná. Všechno jednou musí skončit – pro Hollera byl zlomový rok 2022, kdy řady Eldritch opustil. Že to nebylo ve zlém, naznačuje jeho pochvalné prohlášení na adresu loňského alba „Innervoid“,..více

[recenze]

[23.03.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

David REECE - Baptized By Fire

I když se na angažmá Davida Reece u Accept na konci osmdesátých let nahlíží jako na nepříliš šťastnou epizodu v kariéře německé legendy, pro zpěváka se jednalo o životní výhru. Společné album „Eat The Heat“ dobová kritika sice nemilosrdně strhala, ale řada fanoušků jej postupem let vzala na milost a deska není zcela zapomenuta. Tento fakt je pro Reece důležitý i pětatřicet let poté, co „Eat The Heat“ vyšla, protože v současných promo materiálech je uváděn stále jako bývalý zpěvák Accept. Je to trochu nespravedlivé, neboť první album ..více

[recenze]

[23.03.2024]

[Jan Skala]

[3 komentáře ]

[hodnocení: 6/10]

ENSLAVED, SVALBARD, WAYFARER - 18.3.2024, Praha, Futurum

V pondělí 18.3.2024 se v pražském klubu Futurum odehrála zajímavá akce, určená příznivcům black metalu. Ne úplně tradičního, přestože každá z kapel se černému žánru věnuje, ale trochu jinak. Nešlo očekávat bandy s warpaintingem nebo takové, co jedou po celou dobu splašené blast beaty.

Už první kapela večera působila značně nezvykle. Američtí Wayfarer ..více

[reporty]

[22.03.2024]

[Tomáš Marton]

[2 komentáře ]

LIONHEART - The Grace Of A Dragonfly

Comeback Lionheart je delší, než se předpokládalo a je i mnohem obsáhlejší, než byla původní epizoda první poloviny osmdesátých let, kdy vyšlo debutové a na dlouhou dobu jediné album „Hot Tonight“. Otázka je, zda je druhá etapa existence kapely, v jejímž čele celou dobu stoji bývalý kytarista Iron Maiden Dennis Stratton, přínosnější. „Hot Tonight“ znamenalo v osmdesátých letech zklamání, neboť obsahovalo úplně jinou hudbu, než fanoušci čekali. Iron Maiden byli v roce 1984, kdy deska vyšla, na vrcholu sil, a od jejich bývalého kytaristy se čekala odpověď..více

[recenze]

[22.03.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

MOTÖRHEAD - Sacrifice

I když je deska „Bastards“ považována za jeden z vrcholů Motörhead v post-aceofspadesovské éře, pro kapelu její doba nepředstavovala bůhvíjak skvělé časy. Anabáze s obskurním vydavatelství ZYX Records, které pro desku nehnulo ani prstem a může za to, že album je jedno z mála z katalogu kapely, které není běžně k dostání na fyzických nosičích, Lemmyho nezlomila, ačkoliv jistou stopu na kapele zanechala. Byla polovina devadesátých let a metalová hudba se pomalu začala probouzet z kocoviny první poloviny dekády. ..více

[recenze]

[21.03.2024]

[Jan Skala]

[2 komentáře ]

[hodnocení: 7/10]

TIERRA SANTA - Legendario

Debutové album „Medieval“, které Tierra Santa vydala na konci roku 1997, zaznamenalo mezi domovskými posluchači velký ohlas. O kapele se začalo mluvit jako o španělských Iron Maiden, což bylo označení zčásti trefné, zčásti zavádějící. Okoukaných postupů z autorského pera Steva Harrise obsahovala prvotina opravdu dost, vše bylo nicméně navlečeno do kabátku s dostatečným množstvím vlastních znaků, v čele se zpěvem Ángela Juana, který se Dickinsonově hrdlu nikdy moc nepodobal, ani se do něj uměle nestylizoval ..více

[recenze]

[21.03.2024]

[Petr Štěpnička]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

SONATA ARCTICA - Clear Cold Beyond

Po albu "Reckoning Night" se jedna z určujících kapel zlaté power metalové vlny vydala jiným směrem, který většina fanoušků nemůže dodnes rozchodit. Přitom nelze napsat, že by následující studiové zápisy byly špatné, autorský mág Tony Kakko prostě jenom ucítil touhu po hlubší realizaci, jež byla adresována náročnějším posluchačům. Jenže před pěti lety došlo k prvnímu výraznému přešlapu v podobě díla "Talviyö", a následná akustická dobrodružství byla zábavná leda tak pro samotné aktéry, a to ještě není jisté, že pro všechny. ..více

[recenze]

[20.03.2024]

[Petr Štěpnička]

[5 komentářů ]

[hodnocení: 8/10]

ALTERIUM - Of War and Flames

Že to Nicolettě Rosselini velmi dobře zpívá, předvedla italská zpěvačka už v v první polovině minulé dekády v kapele Kalidia a podtrhla to na začátku aktuální desetiletky, během níž zkompletovala trojlístek svého působení v této kapele (která se chvíli po vydání třetí desky rozešla), v projektu The Erinyes, v němž společně s Mizuho Lin (Semblant) a Justin Daaé (Elyose) vytvořila neotřelou a zajímavou partu, z jejíž tvorby (podpořené Aldem Lonobilem) zatím blesk kdovíjak silně neudeřil, ale hlavně u potemnělých symfo-gotiků Walk In Darkness..více

[recenze]

[20.03.2024]

[Savapip]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7,5/10]

EXTERNAL - Dreamscapes

Pět a půl roku uteklo od debutové desky finských External, kteří zaujali osobitým pojetím progresivního metalu, neboť v jejich tvorbě ještě doznívaly thrash metalové začátky, ale také momenty, které připomněly Anathemu. Druhé album „Dreamscapes“ má devět songů a stopáž přesahující padesát minut.

Úvodní „To Weigh, to wear“ začne vcelku razantně, ale nechává posluchače vyčkávat, co přijde - poklidná sloka a následně na melodie bohaté pasáže...více

[recenze]

[19.03.2024]

[Tomáš Marton]

[1 komentář]

[hodnocení: 8/10]

THE OBSESSED - Gilded Sorrow

Je skoro až neuvěřitelné, že The Obsessed za dva roky oslaví padesát let od založení a přitom se stali legendou jen pro hrstku lidí, kteří si libují ve specifickém heavy/stoner rocku, v němž je místo jak pro hardrockový základ sedmdesátých let, tak pro bluesové napětí i metalovou tvrdost. Frontman Scott „Wino“ Weinrich je dlouhá léta symbolem tohoto minoritního žánru, který jako kdyby chtěl oslavovat explozi a rozmach hard rocku v sedmdesátých letech, stejně jako chce působit nadčasově ..více

[recenze]

[19.03.2024]

[Jan Skala]

[0 komentářů ]

[hodnocení: 7/10]

MYRATH - Karma

Kdyby stoprocentně platila slova frontmana Myrath Zahera Zorgatiho o tom, že karma funguje, a to co vysíláš do světa, to se ti vrátí, nepochybuji o tom, že by na konci roku Myrath sklízeli řadu poct a ocenění za jednu z nejsilnějších desek letošního roku. „Karma“ bez výhrad funguje skvěle po hudební, lyrické i technické stránce. Pochopitelně se bavíme o obsahu šesté řadovky tuniských zástupců orientálního progresivního metalu, která se na světlo světa klubala docela ztěžka a zdlouhavě..více

[recenze]

[18.03.2024]

[Savapip]

[1 komentář]

[hodnocení: 9,5/10]

PINK FLOYD - The Final Cut

Přestože byl dopad „The Wall“ prakticky totožný jako u „The Dark Side Of The Moon“ situace uvnitř kapely nebyla ani náhodou tak růžová jako v roce 1973. Mezi Rogerem Watersem a zbytkem hudebníků vyrůstala pomyslná zeď. Waters, vědom si své kompoziční výjimečnosti, začal uzurpovat značku Pink Floyd pro sebe a mezi název kapely a své jméno začal klást rovnítko. Zbylí muzikanti měli pocit méněcennosti, když je agilní basista definitivně odstavil do skladatelského procesu..více

[recenze]

[18.03.2024]

[Jan Skala]

[27 komentářů ]

[hodnocení: 6,5/10]